Příběh z galanterie
Nedávno jsem navštívila galanterii a vyslechla rozhovor žen přede mnou. Normálně cizí rozhovory neposlouchám, ale tenhle mě zaujal. Jména a místa jsem si vymyslela, ale duch rozhovoru zůstal...
"Jéé, ahoj Pavli, co tady děláš?"
"Markéto? Ahoj, jsem tady pro gumu do kalhot, co ty? Jak se máš?"
"Chci látku na šaty. Jsem se teď nějak pustila do šití. Původně jsem šla k Petře, ale dneska má zavřeno"
"K Petře?"
"Jojo, ona má taky obchůdek - galanterku, tak vždycky když tam jsem, pokecáme"
"Počkej, počkej, ty myslíš Petru Holou?" Diví se Pavla.
"Jo, známe snad obě nějakou jinou Petru?" Směje se Markéta. "Asi před půl rokem si otevřela galanterku kousek od Pankráce a prý se nezastaví, vybrala si výbornou lokalitu. Nejbližší galanterka je totiž v DBK, asi 2 kilometry a ta je strašně drahá a stejně nemají všechno. Splnila si sen..."
Důležitým poselstvím příběhu je, že ONA si splnila sen. Nikdo (a skutečně to tak bylo) neřekl "splnil se jí sen" nebo "ono se jí to splnilo". Za tím, aby se galanterka stala skutečností, byla ONA SAMA.
Jsem si jistá, že to pro ni nebyla jednoduchá cesta. Někde na počátku vznikla myšlenka, proběhlo bláznivé snění "jednou budu mít vlastní galanterku". Na začátku nepředstavitelné, o nějaký čas později skutečnost.
A proto pokud chceme žít své sny, je potřeba se jim věnovat. Je potřeba nastavit si priority, vyslovit NE činnostem, které nás odvádějí od našich snů. Koneckonců to čemu se věnujeme denně se stává naším návykem, a proto když každý den alespoň chvilku věnujeme na práci za snem, určitě ho dosáhneme.
Představme si to na knížce - když každý den přečteme jednu stránku, tak za rok jich přečteme 365 a to už je pořádná dávka informací! 💪 Ve většině i celá kniha. 😉
Jak se dnes budeš věnovat svému sny?
Máš svůj sen, ale bojíš se za ním vykročit?
Nevíš, jak a kde udělat první krok?
Vykročíš, ale hned to vzdáš?
Nebo snad nemáš čas na svůj sen?
Vše řešíme ve skupince Chyť příležitost za pačesy, přidej se k nám!
Stačí kliknout ZDE.
Komentáře
Okomentovat