Já a moje Sydney
Probíhá má oblíbená hodinu Zeměpisu. Je začátek školního roku a proto, že už jsme v 8. třídě dostáváme za úkol napsat delší referát na jakékoli město na světě.... Vybírám si Sydney.
Jakožto poctivá studentka zpracovávám referát opravdu důkladně. Honem do knihovny pro nějaké knížky o Austrálii, pak za dědou, který miluje Zeměpis, takže o Sydney určitě ví mnoho a samozřejmě prohledávám i strejdu Googla.
Výsledný referát má asi 10 stran a já jsem nadšená! Sydney je tak úžasné město - tam bych se jednou chtěla podívat...
Aneb takhle vznikla moje láska k Sydney - obyčejnou prací na základní škole. Proč jsem si úplně původně vybrala Sydney už nevím, možná mě zaujal název? Možná nějaká pohnutka v mysli? Třeba... To už teď nevypátrám. Ale co rozhodně vím, že již tenkrát jsem věděla, že se jednou do Sydney podívám - bude to takový můj cestovatelský sen. 😍
Uplynulo mnoho let. Já šla na gympl, pak na vejšku. Neustále jsem se motala kolem Zeměpisu, dokonce jsem z něj i maturovala za 1! Táhlo mě to k cestování. Bavilo mě poznávat nová místa, nové lidi, novou kulturu. S rodiči jsem se nacestovala dost. Každý výlet do zahraničí se školou jsem chtěla absolvovat - výměnný pobyt v Anglii? Jedu!
Prodloužený víkend v Barceloně s kamarády na vejšce? Jedu!
A pak to přišlo - po 10 letech od referátu - konec studentských let, začátek pracovního procesu... Kdy jindy vyrazit, když ne teď? Rozbila jsem prasátko (doslova a dopísmene) a koupila si měsíční jazykový pobyt v Sydney. 😍
Měla jsem strach, letěla jsem úplně poprvé sama - bez rodičů, bez kamarádů, bez průvodce a ještě ke všemu na druhou stranu zeměkoule... Učit se business english, protože se mi bude hodit do práce.
Zabalila jsem si svůj nejoblíbenější a jediný kufr, vyrazila na letiště.
Po 24 hodinách na cestě, jsem před půlnocí přistála na letišti Sydney - SYD - kde na mě čekal řidič od jazykové školy, který mě dovezl do rodiny, u které jsem měla měsíc bydlet. Byla jsem plná dojmů a emocí, takže jsem na něj spustila a skoro ho nepustila ke slovu. Svůj monolog jsem zakončila slovy "and that´s why I am here - to improve my english skills", na čež se jen tak na mě podíval a říká "you don´t need it". Začala jsem se smát na celé kolo, protože mi došlo, že jsem asi 20 minut v kuse mluvila pouze anglicky a nepřišlo mi to divný.
Velmi rychle jsme se ve škole seznámili a poznávali město a okolí. Když jsem poprvé stála u Opera House, u architektonického skvostu 20. století, rozbrečela jsem se štěstím, že jsem to skutečně dokázala. (Mám na krajíčku i teď, když píšu tyto řádky), že stojím tam, kde jsem vždy chtěla...
Tady vždy natačí první ohňostroje na Silvestra, protože tady "začíná" Nový rok. Chvilku jsem měla skutečně problém tomu uvěřit, že tam FAKT JSEM na Circular Quay. Samozřejmě nechyběla prohlídka i vnitřku Opery, ale to už byl jen takový bonus navíc. 😊.
Zažila jsem neskutečně mnoho zážitků - krmila klokany, pochovala si pandu, podívala se na Blue Montains, prošla se po Harbor Bridge, získala nové přátelé z celého světa (a s některými jsme v kontaktu do dneška 😊), měla piknik v Royal Botanic Gardan a nebo taky plavala v oceánu na Bondi Beach.
Kdybych se teď měla rozhodovat znovu, neváhala bych ani vteřinu!
Chceš i Ty podniknout podobnou cestu, ale máš strach?
Slyšíš ten hlásek od sabotéra, který Ti našeptává, že na to nemáš?
A co když Ti řeknu, že na to máš? Stačí v sobě probudit ODVAHU.
Komentáře
Okomentovat